Učit se číst je podobné jako učit se řídit auto: nejdřív musíte znát písmenka (dopravní předpisy), potom je spojovat do slabik, slov a vět („situace na křižovatce“). Pak teprve můžete začít aspoň trochu vnímat, o čem vlastně čtete (při řízení auta propojujete teorii s volantem, pedály atd.). A ještě později přečtené chápete a pamatujete si obsah (bezpečně řídíte auto a vnímáte, kam vlastně jedete a kudy). A máte z toho potěšení (baví vás řídit).

To celé trvá mnoha dětem dlouho a často je to moc nebaví. Radost ze čtení je ovšem jedním z hlavních předpokladů úspěchu v učení, což zdaleka neplatí jen pro děti… Takže: jak číst s radostí?

Vybírejte sobě i dětem dobré knihy: sledujte weby s recenzemi, doporučujte si knihy mezi sebou, ptejte se dětí, jaké knížky se líbí jim. Berte je s sebou do knihovny, kupujte knihy společně.

Respektujte dítě jako čtenáře: i děti mají názor na to, co právě přečetly nebo nedočetly.  Pomůže vám třeba Pennacovo čtenářské desatero.

Čtěte dětem, dokud o to stojí. A to i když už umějí číst. Společně strávený čas nad knížkou vám oběma udělá dobře.

Čtěte. Dospělí rádi říkají, že (dnešní) děti nečtou, ale sami „na čtení nemají čas“.

Neberte svoje čtení  moc vážně. Viz Knihovny na Zeměploše!