Až na to, že Vincent se bojí. A hodně. A má čeho.

Milující rodiče, hlídací slečna Charlotta, kůň, veverka, červík a brouček. Ale nikdo z nich Vincenta nedokáže ochránit před (dlouhodobou) šikanou ve třídě. A dokonce ani paní učitelka, ani terapeutka. Vincent je tichý introvertní kluk; neumí se bránit, nekřičí, je mu to trapné. Postupně začne pochybovat o sobě. A upne se na příručku přežití v přírodě. Proč asi?

Na škole v přírodě uteče po dalším útoku do lesa. „Když na mě zapomenou, nebyl by problém zůstat tu navždy. … A vlastníma rukama postavím město, bude jmenovat Vince Town. Ve městě bude jen jeden dům, ten můj.“

Naštěstí potká Jas a ta mu pomůže se z toho začarovaného kruhu nakonec dostat. „Normální je to, co je normální podle většiny lidí?“ zkusím. „Ne, normální je to, co si všichni ostatní myslí, že je podle všech ostatních normální.“

Velmi dobře napsaný příběh o šikaně, samotě, snaze vše přežít a o tom, že je často těžké se svěřit se svým velkým trápením těm, které milujeme.

Napínavý a trochu děsivý příběh pro citlivé čtenáře.