Kniha Ďolík je paradoxně kniha o tom, co mají děti rády, když jsou venku.

Rozhodně není o čtení!

V Ďolíku nás čeká dobrodružství. Což ale dospělí nechápou: „Vždyť máte u školy takové pěkné hřiště!“

ADBÅGE, Emma. Ďolík. Přeložila Pavla NEJEDLÁ. Brno: Host, 2021.

Kniha s velkými obrázky a trochou textu je určená pro čtení s rodiči nebo pro začínající čtenáře. A poselství, které nese, je určeno hlavně rodičům: nechte děti, ať si samy vyberou, kde a jak si budou hrát. A nebojte se o ně tolik.

Když mají dospělí lidé jmenovat nejkrásnější vzpomínky ze svého dětství, často zmiňují právě to, co svým potomkům již takřka nepovolují: aktivity v průběhu nedozorovaného času venku s kamarády.„Nejlepší bylo, když jsme si s děckama z vesnice chodili hrát za potok. Byli jsme parta, běhali jsme po lese, lozili po stromech, vymejšleli všelijaký hry.“„S kamarádama bylo skvělý všechno. I když jsme se zmáchali ve vodě či potrhali v křoví. Vlastně i zážitek, kdy jsme se srazili s jedním klukem na kole, byl hezkej. Natloukli jsme si, ale zasmáli se tomu.“„Nejradši vzpomínám, jak jsme si hráli s koťatama, vozili králíky v kočárcích pro mimina, prolejzali křoví a hledali poklady.“

(Z článku Pavly Koucké Venkovní svět není pro naše děti nebezpečnější, než byl pro nás. Jen my rodiče se bojíme víc, než se báli naše mámy a tátové; Deník N, 6.1.2022)